Jsou to čerstvé “zážitky z cest”. :o)
Protože “hospodář” který chová koně měl i s manželkou nedávno narozeniny (mají je kousek po sobě), tak sem si řekl, že by jim mohly udělat radost hrníčky se znakem hřebčína v Kladrubech. Protože sem měl jeden doma kazový co jsem chtěl stejně reklamovat a chtěl sem pro sebe mikinu, tož řekl jsem si, že by nebylo marné navštívit rovnou Kladruby, vyreklamovat co reklamaci potřebuje a rovnou při té příležitosti se podívat na náš klenot a národní kulturní památku a absolvovat prohlídku hřebčína.
Tož ujednáno a v sobotu odpo jsem vyrazil do Kladrub. Krásně jsem stíhal odpolední prohlídku. Dorazil sem a kupodivu i po nějakém drobném tápání našel budovu ve které byla pokladna.
V Kladrubech se zastavil čas. A to nejenom ve vesnici, která je skutečně malebná, upravená a nezohyzděná všelijakou “modernou”. Ale čas se zastavil i v samotném hřebčíně. Hlavní budova byla zjevně postavená v nejlepších dobách rozkvětu socializmu a při vstupu do haly jsem měl pocit, že jim tam někde musí ještě viset v kanclu Husák. Typické socialistické nástěnky pokryté všelijakými zprávami o Kladrubech, jaké kde úspěchy se dosáhlo, dobové květináče, tužkou namalovaná šipka s nápisem “pokladna” na papíru A4 přilepené na vnitřních dveřích. Prostě skanzen. Měl jsem pocit, že sem se dostal tak zhruba o 20 let zpátky. A tento pocit se mi vtíral po celou dobu pobytu v Kladrubech. První, že venku na dveřích nebylo skoro nic jak a kde se platí, nějaké fixem psaná nápisy mezi ostatními se docela ztrácejí. Když vstoupíte dovnitř, opět se těžko orientujete. Všude doslova mrtvo. V chodbičce k nějakým proskleným lítačkám je několikero dveří, připadáte si spíš jak v hospodářské části a ne někde kde se mají věnovat zákazníkům. Na jedněch dveřích je opět potisknutý (změna, modernizace, skutečně tisknuto na PC tiskárně) papír, kde je informace s časy prohlídek a lakonická poznámka, že musíte vyčkat průvodce. A zamčeno. Read the rest of this entry »
